A day in Benedict

RECENZE

„Improvizace na CD Den v Benediktu jsou výsledkem hudebního setkání, které se uskutečnilo začátkem října roku 1997 ve dvou prostorách konventu kláštera Plasy v České republice. ,,Rágy pro trubky" Rajeshe Mehty a improvizace s Vojtěchem a Irenou Havlovými, nahrané během jednoho dne, byly komponovány výlučně pro kapli sv. Benedikta a rozehrají její zvláštní sonické kvality. Meditační kaple, postavená jako kapitulní síň nikdy nerealizovaého kostela, byla zasvěcena zakladateli řádu svatému Benediktu. Vysoký oválný rondel, prsvětlený střešní lucernou a okny byl navržen architektem barokního konventu Janem Blažejem Santinim-Aichlem kolem roku 1711. Stavba byla dokončena pod vedením K. I. Dienzenhfera roku 1739. Kaple je 25 metrů vysoká, měří 12 metrů v průměru a její prostorová a akustická dispozice, určená pro rezonanci liturgického zpěvu a mluveného slova, patří mezi skvosty barokních interiérů. Dlouho doznívající ozvěna zmnožuje šepot, a každý zvuk i tón, vznášející se dlouho v eliptickém cylindru kaple, krouží a pomalu mizí vysoko u stropní lucerny. Menší Kaple sv. Bernarda v rohu konventu má kratší dozvuk a jasnější akustiku. Zde byly nahrány improvizace s preparovaným piánem.
Instrumentální dialogy tří hudebníků jsou improvizace, inspirované konkrétním prostorem kaplí. Záznam hudby je čistě akustický, bez použití playbecku, elektronických přístrojů a nebyl ve studiu digitálně, ani analogově upravován. Mehta použil tří typů trubek a jejich barvu a rejstřík rozšířil o další přídavné elementy (nástavce, dusítka, papír, vodu, píšťalky, aj.). Vojtěch a Irena Havlovi experimentují se souzvukem smyčcových nástrojů (violy da gamba, violoncello), jejichž registr obohacují o glisanda, flažolety, alikvótní tóny a perkuse. Zvukovou barevnost doplňují tóny tibetských misek a zvonků
Architektonický prostor, rozeznívaný vibrací hlasivek, rtů, dechu, žesťového nebo strunného nástroje, úderem do dřeva, či kovového předmětu, působí obyčejně jako časoprostorová jednota. To, co se právě děje, je (téměř) ihned slyšet uvnitř posluchačova ucha. Ve znělém interiéru s přirozenou ozvěnou, jsou zvuk, tón a melodie rozfázovány do vzdalující se, a vracející se spirály dozvuků a odrazů. Ozvěna virtualizuje prostor a rozrušuje posluchačův vžitý způsob vnímání a prožívání času vlastního těla i prostoru. Řecká nymfa Echo nabízí přirozenou polyfonii a živý dialog hudebníka se sebou samým i s fascinující vnitřní zvukovou krajinou, ukrytou v interiéru konventu. Ztracení citlivost a vědomí o harmonických poměrech uplatněné v prostorech barokních architektů, jsou odkrývány senzitivitě současné improvizované hudby, komunikujících v noha rovinách cítění, vnímání a porozumění. V souzvucích se zrcadlově zmnožují vrstvy prostoru i času.“

Petr Adámek