Smyčcem

SMYČCEM / HÁTA H. (Galén, 2010)

CD 1/ SMYČCEM
1/Smyčcem (6:43) 2/Smyčcem ohněm (5:20) 3/Smyčcem sněhem (4:17) 4/Smyčcem větrem (4:30) 5/Smyčcem mořem (3:21) 6/Smyčcem sluncem (3:24) 7/Smyčcem světlem (2:15) 8/Smyčcem deštěm (1:52) 9/Smyčcem stínem (3:51) 10/Smyčcem tichem (5:15) 11/Smyčcem mlhou (5:22) 12/Smyčcem ozvěnou (2:20) 13/Smyčcem (6:43) 14/Smyčcem s něhou (5:44)

CD 2/ HÁTA H.
1/Přichází (1:00) 2/Den teskných návratů (2:26) 3/Podivným světem kostelním (1:15) 4/Tajemně (3:11) 5/Sargasové moře (4:45) 6/Lehce (1:13) 7/Odstínem broskví (3:29) 8/Sametově (4:33) 9/Pampeliška (3:41) 10/Ha, přichází (2:39) 11/Háta H. (5:12) 12/Otočená (1:51) 13/Naléhavě (3:24) 14/S křikem ptáků (4:49) 15/Podivný svět kostelní (1:11) 16/Ona v světle (1:58) 17/Roztoužená (1:30) 18/Rozpouští se (2:20)

RECENZE

MANŽELÉ HAVLOVI SE VRACEJÍ S NOVÝM A ROZSÁHLÝM GAMBISTICKÝM PROJEKTEM
„Jako další titul v ediční řadě Olivovníky vydává nakladatelství Galén dvojalbum Ireny a Vojtěcha Havlových. DvojCD obsahuje jednak nové album Smyčcem/Viola da gamba a dále na druhém CD nahrávku z roku 1990 Háta H. Nové CD Smyčcem/Viola da gamba z roku 2010 nabízí skladby Havlových pro 2, 4, 6 a 18 viol da gamba. Tyto skladby pro barokní smyčcové nástroje viola da gamba alt a viola da gamba tenor vznikaly v průběhu dvaceti let společné práce dua a jsou poprvé vydány v této vícehlasé podobě. Druhé CD přináší reedici známé a léta nedostupné desky Háta H., která vyšla v roce 1990 v nakladatelství Primus.
Duo manželů Havlových vystupuje jako jednolitý umělecký subjekt, jehož tvorba se dá nejpřesněji charakterizovat jako relaxační a meditační hudba. Hudba Havlových je velmi poetická, ve svých kompozicích využívají nejrůznější hudební nástroje, nejčastěji violoncello, violy da gamba, klavír, zvony, tibetské mísy a jiné. Hudební kariéra Ireny a Vojtěcha Havlových začala v polovině 80. let v experimentální formaci Capella Antiqua e Moderna. V druhé polovině 80. let spolupracovali s písničkářem Oldřichem Janotou a od roku 1990 začali vydávat svoje vlastní desky - jednou z prvních byla i nyní reeditovaná Háta H. V 90. letech Havlovi navštívili několikrát Indii a z této inspirace vznikla řada nahrávek a dva autorské filmy.
Ve filmových projektech pokračovali (Tajemná Gamelánie), vytvořili i hudbu ke dvěma celovečerním filmům (Cesta pustým lesem, režie Ivan Vojnár; Hranice stínů, režie Martin Miller) a podíleli se na řadě dokumentů.
Spolupracovali s mnoha předními avantgardními výtvarníky a divadelníky, např. s Radkem Pilařem, Petrem Niklem a Janou Svobodovou, i s předními hudebníky Oldřichem Janotou, Janem Jeřábkem, Alanem Vitoušem, Tonym Ackermanem, Jiřím Stivínem, Vlastislavem Matouškem aj. Dosud vydali třináct řadových alb.“

Ondřej Bezr

O TICHU A TEMNÉM PODZEMÍ
„Manželé Irena a Vojtěch Havlovi, oba hrají na violu da gamba, se na naší hudební scéně pohybují již dvacet pět let, vlastně zcela nenápadně a bez nějakého výraznějšího zájmu „velké" kultury. A přesto již vydali dvanáct řadových alb, koncertují po Evropě i Americe.
Nejnovější, dvojalbum Smyčcem / Háta H., spojuje novinku s reedicí třetího alba Háta H., vydaného v roce 1990 a dnes již zcela nesehnatelného. Spojení i navzdory dvacetiletému odstupu překvapivě dobře funguje, mimo jiné i díky příkladné konzistenci hudebního názoru manželského dua.
Zdálo by se, že alba pro dvě violy musí po pár minutách zavánět hudební nudou, střídmé obsazení - občas přidávají i klavír, tibetské mísy, lidský hlas a perkuse - příliš možností k barvitým aranžím nenabízí. O to však Havlovým zjevně nejde, ba naopak, soustředění na „pouhé" dvě violy je nutí využívat v maximální možné míře výrazové možnosti nástrojů. Při poslechu novinky se vybaví vzpomínka na velice obskurní britskou kapelu Third Ear Band, jež na přelomu 60. a 70. let nahrávala v obsazení viola, cello, hoboj a perkuse a jejíž hudba byla na míle vzdálená všemu, co se tehdy hrálo.
Manželé Havlovi je ovšem na albu Smyčcem připomínají nejen svou hudbou, ale také zaměřením na projevy živlů - jednotlivé skladby se jmenují Smyčcem ohněm, Smyčcem větrem, Smyčcem mořem a podobně, až ke stínu, tichu, mlze a ozvěně, aby skončili Smyčcem s něhou, jež ovšem zdaleka nehladí sametem, spíše překypuje vášní. Posluchač tak na albu putuje mezi různými polohami, „divočejšími" i jemnějšími, niternějšími, pouť, již lze ostatně vykonávat nad každým albem Ireny a Vojtěcha Havlových.(...)“

Josef Rauvolf