Gurun gurun

SESTAVA

TOMAS KNOFLICEK: elektrická a akustická kytara, klávesy, zvonkohra, efekty, programování & editace, perkuse, hluky | JARA TARNOVSKI: klávesy, klavír, efekty, gramofony, oscilátor, zvonkohra, field recordings, programování & editace, samplování, perkuse, kantele, hluky | FEDERSEL: elektrická kytara, baskytara, efekty, klávesy, klavír, hluky | ARTEM VARTANIAN: klarinet, trubka, fujara | DANIEL MEIER: housle | FLOEX: klarinet, koto | IRENA a VOJTECH HAVLOVI: alt & tenor viola da gamba | KORA ET LE MACHANIX: remixování | MOSKITOO: zpěv | OPIATE: remixování | RURARAKISS aka AKI TOMITA: zpěv | SAWAKO: zpěv

RECENZE

„Nebudu plýtvat vaším časem rádoby poetickým fantazírováním typu: "Gurun Gurun zní jako když..." Gurun Gurun totiž nezní "jako když..." Gurun Gurun jsou v první řadě jakousi atmosférou, která se shodou okolností podobá hudbě. Ano - podobá. Vždyť v tomto případě není obsahový význam slova hudba zdaleka zřetelný ani jednoznačný. Ať už ale nazveme třiačtyřicet minut hudbou nebo jen množinou zvuků, jde o příjemný zážitek.
Budete-li ale čekat na cokoliv připomínající tradiční hudební postupy, nedočkáte se. Hlavní postup ústřední dvojice Tomáš Knoflíček a Jára Tarnovski (oba Miou-Miou) je takový - striktně se vyhýbat všem doposud objeveným postupům. Nehledají melodie ani nevytváří harmonie; zaměřují se na jednotlivé zvuky a samply, jež spojují a lepí v osobité pojaté kombinace, variace a permutace. Není tak divu, že si ani po desítkách přehráních nevybavíte jediný motiv, jedinou konkrétní pasáž nebo zvukovou linku. Přesto album dává smysl - svůj vlastní, vnitřní smysl.
Pro eponymní debut Gurun Gurun, jenž původně vyšel už koncem loňského roku na londýnsko-tokijském labelu Home Normal (Library Tapes, The Boats, bvdub ad.), jednoduše platí, že čím méně, tím lépe. Abstrakce a minimalismus jsou zde vyvedeny do naprostého absolutna. Což o to, děje se toho spoustu, jenže na všech frontách (rozuměj ve všech vrstvách či stopách) extrémně potichu, nenápadně a skoro neznatelně. Tichý hluk, řekl by Otokar Březina. Asi jako by Ecstasy Of St. Theresa ještě více zpomalila a zvolnila. A pokud se vám při poslechu vybaví Björk, nebudete taky úplně daleko.
Nebýt významného prvku v podobě japonských vokalistek, zněla by možná dvanáctka skladeb (respektive deset plus dva remixy) jako jeden set. Právě přítomnost asijských hudebnic dokázalo album aspoň trochu naporcovat na jednotlivé dílky a zároveň obohatit exotikou. Sawako, Moskitoo, Rurarakiss ovšem nezpívají - spíš šeptají, popřípadě tiše recitují. Takhle možná v Japonsku ukolébávají děti (nebo dospělé?).
Více než hledání správného popisného výraziva (věřte, že pro desky, jako je tato, má náš jazyk - jinak výrazově bohatý a košatý - příliš chabou slovní zásobu) tak nakonec poslouží informace z tiskové zprávy, říkající, že Gurun Gurun se věnují také remixování, skládání hudby pro alternativní divadlo, taneční představení a výtvarné instalace. Právě v těchto oblastech umění (čím více alternativní, tím lépe) si tohle album dokážu docela dobře představit.“

Petr Adámek